Je třeba se trochu nechat překvapit, protože popis procesu stavění rodinných konstelací modernímu člověku navozuje pocit, že se někdo cizí bude zajímat o jeho soukromí. Ale to je přesně to, co není pravda.
Také se může zdát těm, kdo konstelace neznají a slyší o nich vyprávět, že se
jedná o nějaké inscenované psychodrama či o manipulaci, a to také není pravda.
Metoda je nejblíže šamanskému léčení, kde se pracuje se skupinovou energií, to
znamená, že se "léčí" určitý nadosobní sociální celek - větší skupina lidí, nebo
se pracuje s principy, které přesahují naše osobní osudy a souvisí se
zkušenostmi větších skupin (národů, etnik, ras) a s archetypálními zážitky,
které nejsou z hlediska našeho příběhu "pochopitelné".
V naší individualizované společnosti s velkým důrazem na seberealizaci ega je
fungování rodinných systémů běžnému člověku nepřijatelné. Ale členovi přírodního
národa by spíš v naší společnosti připadalo divné, že žijeme "mimo konstelace",
a každý sám za sebe se točíme v začarovaném kruhu, a přitom nechápeme své hlavní
životní vazby, které rozvíjejí náš Osud a dávají naší Duši možnost vlastního
sebeuvědomění a našemu tělu přirozené zdraví.
Z praktického hlediska se většinou jedná o jednodenní až třídenní práci v malé skupině lidí (asi 6ti až 25ti), kteří se vzájemně neznají. Zadání k terapii není vázáno na podrobné informace o rodinném systému a na pojmenovávání konkrétností v současné životní situaci ani na zveřejňování vlastního soukromí.
Klient pojmenuje velmi stručně svou komplikaci, řekne, několika slovy, co ho přivádí (nemoc, úzkost, strach o děti, opakující se smůla atd.) Terapeut většinou klientovi položí pár otázek, podle toho jakou má klient motivaci, přičemž osobní podrobnosti ze života klienta většinou nebývají hlavní nebo žádoucí informací. Konstelace totiž většinou míří nad rámec individua, nejčastěji do hlubší minulosti rodinného systému, která často bývá v našich poměrech klientovi zcela neznámá.
