Náš prostor

Podle mého názoru existence tzv. protilehlých hradišť, v místech starověkých osídlení, je právě důkazem velkých očistných rituálů po přestálém skupinovém traumatu. Obyvatelé zničeného hradiště se přesunuli na protější svah, aby mohli kontinuálně, svým truchlením, modlitbami a dalšími aktivitami, čistit prostor, který prošel zkázou. Trvalo to 50 - 60 let, než prostor přijal bolestné trauma, jako další zkušenost a obyvatelé se mohli vrátit zpět.

Atmosféra skvěle vyčištěného prostoru jsou například Lidice u Kladna, které byly ve válce srovnány se zemí a vyhlazeny, ale památce zemřelých se za posledních 60 let poklonily desetitisíce lidí a tak došlo k rituálnímu vyčištění traumatizovaného místa...

Poslední pozůstatky skupinového léčení, které můžeme v naší krajině zaznamenat jako důsledek vyrovnání se skupinovým traumatem, jsou pomníčky z první světové války (dodnes ve většině českých a moravských vesnic).

Každá vesnice se jako celek tehdy vyrovnala se ztrátou mužů v celém společenství.

Tím pádem celé společenství léčilo důsledky této ztráty... Bylo jasné, kolik je ve vsi vdov a sirotků, kterým rodinám vzala válka jednoho muže a v které rodině odešli třeba tři muži. Osiřelé rodiny, měly, krom ztížených podmínek k přežití i kontinuum na hrdinství a nadosobní oběť svých předků a tím pádem i úctu celého společenství... Za mrtvými netruchlilo pár jedinců, ale celá velká skupina čímž byla jejich smrt zaintegrována do vyšší reality... Nebyla to o to menší tragedie, ale bylo na ní vidět...

Tím, že se dala zpracovat nejen ve skupině, ale i z hlediska rodinného systému, mohlo se podařit nechat proudit vitalitu v celém širším společenství.

(Za zamyšlení stojí, jestli s tímto problémem nesouvisí i to, že jsme jako národ, nemohli hluboce zpracovat bolesti druhé světové války, jako tomu bylo třeba v západní části Evropy, kde nebyla situace dvou poválečných generací, tak dramaticky podvázaná jako u nás. Mohlo dojít k efektu veliké národní křivdy, když jsme byli začátkem 90tých let konfrontováni s realitou, jak válku zatím zpracovávala západní Evropa.)